Privatizace přes burzu – Čepro, Lesy, Budvar a spol.

Nedávno rozvířil ministr financí vody svým nápadem privatizovat některé státní podniky přes burzu. Zmínil například Lesy ČR, ropné firmy Mero a Čepro, Letiště Praha nebo Českou poštu. Privatizaci ČEZu naopak považuje za chybu, neboť jde podle něj o strategický podnik.

Proti privatizaci „slepic snášejících zlatá vejce“ se briskně ozval prezident , svůj názor nám sdělili vládní i opoziční politici.

Nechci tady příliš rozvíjet, zda privatizovat či ne, která firma je či není strategického významu, která je zlatou nosnicí či za kolik se asi dá prodat dlouhodobě ztrátová firma podnikající v upadajícím oboru (ČSA). Debaty o těchto i o dalších přidružených tématech můžeme vést donekonečna. Za sebe bych na tomto místě spíše doplnil pár postřehů, které jsem v současné debatě nezaznamenal.

Jedním z benefitů privatizace menšinového podílu statního podniku přes burzu je zvýšená transparentnost. Vstup na burzu přináší každé firmě nutnost vést své účetnictví a výkaznictví na vyšší úrovni. Výkon firmy je najednou sledován širokou odbornou i laickou veřejností.

Tato zvýšená kontrola má většinou blahodárný vliv na chování managementu původně státního podniku. Podobně funguje zveřejňování smluv na veřejné zakázky.

Přinejmenším některým státním podnikům by zvýšený dohled určitě prospěl. Pozice zakladatelských ministerstev je vůči nim mnohdy slabá, a tak se ředitelé takových podniků občas chovají, jako kdyby státní podnik ve skutečnosti patřil jim.

Vzpomeňme třeba na dlouholetého šéfa Budvaru, který v roce 2012 odmítl zakladatelskému ministerstvu (tedy de facto vlastníkovi) vydat ke kontrole požadované dokumenty. V nestátním podniku by následovalo jeho odvolání. Ne tak v Budvaru, protože se následně strhla mediální bouře.

„Skvělá zpráva, lidé už rebelovi začínají fandit, protože prý brání rodinné stříbro před chamtivými kmotry ODS.

Slovy místopředsedy ČSSD, kmotři ODS se snaží Budvar nejdříve ovládnout, potom možná podojit a následně také zprivatizovat‘.

Na stranu se postavili i pivovarští odboráři a napsali dopis premiérovi. Připomíná to situaci před čtrnácti lety v Mostecké uhelné společnosti. Tehdy se zneužití odboráři jako jeden muž postavili na obranu manažerů, kteří za pár měsíců majoritu dolů „odklonili“ od státu,“ psala tehdy Česká pozice.

Stejně tak Budějovický Budvar odmítl zveřejnit detaily výdajů na marketing, takže veřejnost jako vlastník národního podniku neví, zda náhodou nejsou výdaje přepálené nebo se z peněz Budvaru třeba nesponzorují politické strany.

Co znamená privatizace?

Privatizace je proces převodu vlastnictví, správy a/nebo provozu veřejného podniku, majetku nebo služby z veřejného sektoru (který je obvykle vlastněn a řízen vládou) do soukromého sektoru. Obvykle se tak děje jako prostředek k vytvoření efektivnějšího a ziskovějšího podniku.

Privatizace umožňuje soukromým společnostem vstoupit na trh nebo do odvětví a rozhodovat o výrobě, řízení a majetku a čerpat z toho finanční odměny a výhody. Soukromé společnosti mohou také získat přístup ke zdrojům, jako je kapitál a technologie, které by jinak organizace veřejného sektoru neměla k dispozici. Soukromý sektor pak má k dispozici zdroje, které může reinvestovat do svých podniků a investovat do nových.

Důvodem privatizace je skutečnost, že soukromé podniky jsou lépe vybaveny pro zvládnutí odpovědnosti a zdrojů spojených s vlastnictvím a provozem, protože soukromý sektor musí dosahovat zisku, aby zůstal úspěšný. To pomáhá vytvořit efektivnější systém výroby zboží a služeb a také potenciálně vytvářet pracovní místa a stimulovat ekonomiku.

Privatizace obecně vytváří konkurenční trhy. Když si soukromé subjekty konkurují, zvyšuje se jejich produktivita a mohou lépe využívat dostupné zdroje a také mohou investovat do nových technologií a zlepšovat služby. To podporuje celkový hospodářský růst a v konečném důsledku může přinést prospěch spotřebitelům.

Privatizace může přinášet i rizika, například možnost vykořisťování ze strany soukromých společností. Tyto společnosti mohou zneužívat svého postavení a zvyšovat ceny, aby dosáhly vyšších zisků, nebo ohrožovat bezpečnost pracovních míst, aby snížily náklady. To může veřejnému sektoru ztížit konkurenceschopnost a zajistit, aby služby byly realizovány efektivně a spravedlivě.

Závěrem lze říci, že privatizace může být užitečným nástrojem ke zlepšení efektivity a zvýšení hospodářského růstu, ale je důležité si uvědomit rizika a omezení s ní spojená. Je důležité, aby existovaly vládní předpisy, které zajistí, že soukromý sektor nedostane příliš velkou moc a že spotřebitelé a zaměstnanci nebudou zneužíváni.

Historie privatizace v České republice

Historie privatizace v České republice má kořeny v politických i ekonomických reformách. Po pádu železné opony v roce 1989 a vzniku nezávislého Československa v témže roce chtěl nově vzniklý stát přejít na tržněji orientovanou ekonomiku. Tento cíl vedl k ambicióznímu a kontroverznímu programu ekonomické transformace, který zahrnoval rozsáhlá opatření k privatizaci státních podniků.

V 90. letech 20. století prošla nově vzniklá Česká republika dramatickým obdobím privatizace známým jako „program kupónové privatizace“. Tento program byl zahájen v roce 1991 a sloužil k přesunu vlastnictví mnoha státních podniků do soukromého sektoru. V rámci tohoto programu byly občanům vydávány certifikáty neboli poukázky, které byly platné pro nákup akcií státních podniků (nebo také nákup státních dluhopisů). Tento program byl velmi úspěšný a do konce roku 1992 vlastnilo poukázky více než 93 % obyvatel.

Program kuponové privatizace měl za cíl přesunout vlastnictví státních podniků do rukou soukromých osob, ale i tento proces byl předmětem zneužívání. V některých případech se jednotlivcům s politickými vazbami na vládu podařilo v privatizovaných podnicích shromáždit značné podíly. To vedlo k obvinění z korupce a nepotismu a někteří kritici tvrdili, že tento proces vedl k vytvoření „kapitalistické aristokracie“.

V roce 2000 Česká republika (jaké jsou ty nejnavštěvovanější památky ČR?) přistoupila k tradičnější formě privatizace a prodala státní podniky soukromým investorům. Tento proces byl mnohem transparentnější než program kupónové privatizace a pomohl omezit korupci ve snaze vlády o podporu tržního hospodářství.

Dnes je Česká republika jednou z nejvíce tržně orientovaných ekonomik v Evropě. Navzdory někdy kontroverzní historii privatizace dosáhla země pozoruhodného úspěchu při přechodu ke kapitalističtějšímu systému. Privatizace státních podniků umožnila jednotlivcům podnikat a zároveň přispěla k silné a dynamické ekonomice.

Upozornění k CFD: Rozdílové smlouvy jsou komplexní nástroje a v důsledku použití finanční páky jsou spojeny s vysokým rizikem rychlého vzniku finanční ztráty. U 51 až 76 % účtů retailových investorů došlo při obchodování s rozdílovými smlouvami ke vzniku ztráty. Měli byste zvážit, zda rozumíte tomu, jak rozdílové smlouvy fungují, a zda si můžete dovolit vysoké riziko ztráty svých finančních prostředků.

© 2024 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang