InvestPortal.cz Vyhledat
Zobrazit všechny články

Obchodní řetězce a jejich nekalé praktiky

9.7.2015 Kateřina Zajícová (přečteno 2219x)
Obchodní řetězce a jejich nekalé praktiky

Není nad to, vyzkoušet v životě všechno. Od kancelářské krysy, kde hlavně „přemýšlíte“, a vlastně toho moc nenaděláte, přes práci v hyper-supermarketu, kde naopak pracujete hlavně rukama, což pro mě bylo velice osvěžující. Odčiníte své a domů odcházíte s čistou hlavou. Bohužel jen do té doby, než vás začne sledovat manažer, team leader, apod. To jsou lidé, téměř nadlidé, kteří mají vždy a za všech okolností pravdu a není radno jim odporovat. Rázem pak spadáte do skupiny tzv. problémových zaměstnanců, rebelů. Bohužel jde o jedince, kteří sami máločemu rozumí a zadávají vám nesmyslné úkoly, a velmi často na vás mívají logice odporující požadavky.

Jako řadový zaměstnanec jistě nemusím znát, co je to WIBI či FIFO. Když jsem vznesla dotaz, odpověď zněla: Já anglicky neumím. Samozřejmě, nač používat české výrazivo, když můžeme být a samozřejmě v těchto institucích jsme „světoví“.

A jelikož jsem lačná informací, význam těchto zkratek jsem si nalezla sama.

FIFO, neboli "first in first out" je důležité pro doplňování zboží, kdy se do regálu zboží vystavujete tak, aby to, u čeho prochází záruční lhůta, bylo vpředu. Samozřejmě si toho jsou zákazníci vědomi a produkty odebírají automaticky ze zadní části.

WIBI, neboli "would i buy it", pro zaměstnance znamená, aby zboží sám posoudil, zda by si ho sám zakoupil a případně ho předal do odpisů, o čemž samozřejmě nemůžete rozhodnout sami. Byla jsem svědkem toho, když jeden z nadřízených přinesl napůl rozbalený salám, čímž pozbyl na hodnotě a začal se jím otírat v podpaží v rozkroku, pošlapal ho a poté pronesl: "Teď už je opravdu na odpis". Zcela zbytečně se zlikvidovalo velké množství zboží, stačilo ho jen řádně vystavit, zlevnit a šlo by na dračku. Ovšem já osobně bych si ho nekoupila, nahlédnete do zákulisí a přejde vás chuť na jídlo.

Všude rozvěšená hesla, dle kvality banánu poznáš dobrý obchod, podotýkám, že zrovna banány se vyhazovaly ve velkém. To považuji za velice tristní.

Byli tu tací nadřízení, kteří chodili po ploše a nás, co jsme měli práce nad hlavu, z výše uvedeného zkoušeli. A neprošel jste, odrazí se vám to ve výplatě. Nelze to nazvat jinak než „buzerace“. Obzvláště pak paní ředitelka si v přezkušování zaměstnanců libovala. Kladla jsem si otázku, copak jako hlavní vedení nemá nic lepšího na práci? Bohužel neměla. Naopak. Co zaměstnanců vyprovodila, protože jí čímsi nesedli. A nejednalo se pouze o zaměstnance obchodního domu, ale zaměřila se i na firmy, které byly externí, tudíž s ní neměly absolutně co do činění. Ten se málo usmívá, nepozdravil, ihned ho vyhoďte. Kdosi se jí snažil vysvětlit, že nepozdravil, protože ji nejspíš nezná, a kdyby měl zdravit každého, tak mu brzy upadne pusa. Mezi námi, tento „druh“, na vysokých postech nemá co dělat, a velmi často má sotva dokončený „učňák“, nic proti tomu, neposuzuji lidi podle vzdělání, ale pokud se někdo chová jak hovado a jen zneužívá své „moci“, řeší si své osobní problémy na nesprávném místě. Velmi často mívají chování řeznického psa, a to ho ještě urážím. Pokud se mnou chce někdo cokoliv řešit a není schopný se mi podívat do očí a raději civí z okna, s takovým člověkem si opravdu nemám, co říct. Závěrem tohoto odstavce, kdokoliv z ulice může být manažerem, jen když je alespoň trochu ochotný být za poskoka a kašpárka v jednom.

Abych trochu nastínila personální složení. Jsou zde manažeři, vedoucí, nad nimi je manažer manažerů a nejvyšší paní ředitelka, která razí strategii – poštvat všechny proti sobě, a kdo bude přeborníkem v donášení, je nej – zaměstnanec měsíce a jeho fotka se po zásluze objeví na nástěnce. A kupodivu se to osvědčilo, a proč vlastně kupodivu, každý na svém písečku a v mateřské školce se pánčelce vždycinky žalovalo.

Pracují zde hlavně lidé bez zkušeností, zákonem nepolíbení. Jako příklad stačí, jste v pracovní neschopnosti, a co na vás nečeká na poště? Výpověď, inu budiž, nezáleží na tom, že jste výpověď podali dříve, velice rádi vám vysvětlí, že je neplatná, protože není na jejich formuláři. Což je holý nesmysl, i kdybych ji sepsala na toaletním papíře, je platná. Naopak dle litery zákona je jejich výpověď napadnutelná, pokud vás vyhodili v průběhu pracovní neschopnosti. Nedávno mi známý vyprávěl, že nevěřil svým očím. Koupil si značkové reproduktory za 450,- Kč, jinde je pořídíte za 2.500,- Kč, když to spočítám je to 1/5 ceny. Je smutné, že zaměstnanci, kteří by měli být zběhlí v tom, co prodávají, nemají pražádné zkušenosti, kdežto když se bavíte s někým z řady, mnohdy máte pocit, že mluvíte s vysokoškolákem.

A teď plynule přejděme k samotné práci. Ráno vstáváte ve 4 hodiny, ne-li dříve, protože v určenou hodinu nástupu, už by bylo pozdě. Jako řádný zaměstnanec si odpíchnete, a ejhle, v tu ránu již máte přesčas.

V mnoha obchodních řetězcích, se na přesčasy nehledí. Pokud vznesete dotaz, zda vám bude proplacen, manažer, či team leader vám erudovaně vysvětlí, že hodiny odpracované navíc, se vám převedou do dalšího měsíce, zásadně se neproplácí. A co hůř, nebo vám je v systému sprostě smažou. A pokud jste jen trochu inteligentní, vyvstává zde otázka: „Proč je tu vlastně něco takového zavedeno, když se tomu mu nepřikládá na důležitosti“ v pravém slova smyslu? Velice ráda vám vysvětlím proč. Práce v těchto obchodech by se dala přirovnat k modernímu otrokářství. Chcete jít na oběd? Musíte si to vydupat. Chcete jít na WC? Musíte si to vydupat. A samozřejmě projít přes docházkový systém a nepřejte si, zdržet se někde o minutu déle. V pozdějším zaměstnání jsem si zásadně neevidovala obědy, systém je odečte za vás, a za celé tři měsíce mého působení si toho nikdo nevšiml. Ale vraťme se zpět k mému prvnímu zaměstnání. Nehledě na to, že jsem pracovala jako chlap, tahala v rukou 40 kg (žádný by na takové místo nenastoupil, za tak mizerný plat), a skončila jsem se zánětem šlach. Mojí náplní práce bylo doplňování masa, a všeho co se točilo kolem uzenin. Na vše jsem měla rozpis, kde byl na jeden z úkonů čas 30 minut. Podotýkám, že se to nedalo zvládnout. A v tu chvíli zasáhne manažer. Jste málo schopní, on by to zvládl lépe. Ale bohužel musí sedět v kanceláři u PC, a jen málokdy si přičichne k práci, pouze když je vedení na obchůzce, je třeba se trochu blýsknout. Myslím, že občas by jim neuškodilo převléknout se z civilu do pracovního. Ale abych nebyla tak kritická, byly zde i pokusy o motivaci, jako příklad uvádím:

Co je to hygiena práce? Xkrát jsem slyšela, že jako žena nesmím nosit nic, co váží více jak 15 kg. Jenže tu byly ranní inventury uzeného masa, všehovšudy 20 přepravek, které musíte odnést a jednu po druhé naházet na váhu. Ve finále se s jednou přepravkou taháte víc jak 4x. Velmi jednoduché počty, 15 kg jsem hravě překonala.

Něco málo ze zákona, konkrétně se této problematice věnuje: Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci -  přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg.

Co se peněz týče, je to čirý výsměch, ani na základní mzdu se nedostanete a je jedno, co je vaší náplní, všichni jsme si přeci rovni, jedna velká americká rodina. A se zánětem šlach se se mnou velice rychle rozloučili.

Pracovní smlouvy mají obrovské nedostatky, ale kdo by je dnes nepodepsal, když je práce tak málo a na jedno volné místo připadá 30 uchazečů? Např. vstupní lékařská prohlídka, zaměstnanec si hradí sám? Podle ust. § 59 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, platí následující: Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah. Ano, je běžné, že si ji zaměstnanec hradí sám, ale dle výše citovaného, je zaměstnavatel povinen uhrazenou částku v první výplatě vrátit, k čemuž nedošlo. Není nad to, upravit si zákony dle svého. Takže nejenže výplata veskrze žádná, ale ještě na vás vydělají.

Pracovní smlouva na 150 hodin měsíčně za 62,- Kč na hodinu, kolik to za ten měsíc hodí? Ano, přislíbili mi zvýšení platu, ale hrají si jen s haléři, prostě k smíchu. Nechápu, co je to za politiku přijímat lidi na půl úvazku, jistě podnik tím „ušetří“, ale pak slyšíte jen pláč ze všech stran, že pracovníků je málo a musí se přijmout brigádníci. Sice nejsem odborník, ale mnohé by se zlepšilo, kdyby se sepisovaly smlouvy na klasický pracovní úvazek. Zpětně vidím jako obrovskou chybu, že jsem přestoupila ke konkurenci, kde panoval ještě větší chaos. A mnohem přísnější dohled nad zaměstnanci. Zde jsem působila jako pracovník tzv. Infokoutku. Vyřizování reklamací, přes pokladnu, která ještě pamatovala krále Klacka, pokud jsem se v jednotlivých úkonech snažila najít logiku, jen jsem se do toho zamotala - ZRUŠENÍ / NASKENOVAT ZBOŽÍ / VÝMAZ / OTOČIT KLÍČEM / PŘEKROČENÍ / 200 / ENTER / OTOČIT KLÍČEM / SOUČET / 0 / HOTOVOST - prachsprostý nesmysl. Nešlo jinak, než se to naučit nazpaměť. Práce sama o sobě byla stresující a náročná, což mi nevadilo, nemívám problémy při jednání s lidmi. Dost často docházelo k situacím, kdy jsem měla fronty ze dvou stran, netuším, která chytrá hlava vymyslela, že na informacích bude rychlo kasa. A neexistovalo, že bych odmítla někoho obsloužit, když vyřizuji reklamaci. Nejlépe se naklonovat, zatím tomu tak není, ale pevně věřím, že i na to dojde. Netrvalo mi dlouho a začala jsem uvažovat o odchodu. Doslova tam lítáte jak hadr na holi, pochvalu jsem neočekávala, ale že ještě dostanu vynadáno za sebemenší nesmysl, to mě sice překvapilo a ještě víc, že za to, že pracujete a děláte, co se po vás vyžaduje. Navíc jsou vaše bedra zatížena tím, že máte v rukou peníze zaměstnavatele, za které zodpovídáte, a že se tam točily. Běžně nevycházela inventura cigaret, které jsou permanentně odemčené, protože u rolety je rozbitý zámek. To by byl silný argument, ale přes noc vše monitoruje kamerový systém, u kterého ovšem nikdo není, a pouštět zpětně záznamy je příliš náročné. Běžně se to řešilo tím, že jste dostal příkaz jít a cigarety, které chyběly jste si měli koupit, samozřejmě jen naoko, což jsem zásadně odmítla. A při představě, že budu každý měsíc platit rozdíly v inventurách, se mi udělalo zle, a to od žaludku.

To, že mi tam nakupující nadávali do krav, stane se, časem jsem je pochopila. Dnes již věřím jejich tvrzením, že strategií tohoto podniku bylo a je klamání zákazníka. Nad jednotlivými produkty byly obrovským písmem uvedeny ceny po slevě, samozřejmě zákazník na pokladně uhradil cenu plnou. A teď všimne si rozdílu či nevšimne. Sázka do loterie. A tomu já neříkám klamání zákazníka, ale okrádání zákazníka.

Mnohem horší byly vztahy na pracovišti. Nejenže se v dnešní době nenosí přílišná agilita. Pokud vás někdo zaučuje, naučí vás polovinu z toho, co byste měli znát, navíc později zjistíte, že vám cosi naládovali do hlavy, ale ve skutečnosti je to jinak a pak zákonitě děláte chyby. Tak to dnes chodí, nedej Bože, aby byl náhodou někdo lepší, či toho víc věděl, natož víc pracoval. Zde zafungoval team leader v ženské podobě. Jak to běží či leží na pracovišti ji vlastně nezajímalo, její denním chlebem byly drby, klepy a vše, co jen trochu zavánělo senzací. Převážně pak osobní život zaměstnanců. Až mě překvapilo, co všechno byla schopná vypátrat. A od toho tu přeci máme internet, prolustrovala vás v mžiku, obcházela zaměstnance a vyptávala se. Z doslechu vím (vždy se najde nějaká dobrá duše, která vám tuze ráda vyslepičí, co se o vás šušká), že středem jejího zájmu jsem byla já. Netuším, čím ji moje osoba tolik zaujala, ale bezděky jsem se stala hlavní postavou v tomto malém, pro mě nepříjemném, melodramatu. Klepy, žalování, lezení nadřízeným do zadku, to není zrovna můj šálek čaje. A na tom jsem ztroskotala. Ale to už je spíš už o lidech, než o hyper-supermarketech, ale nejsme k tomu tak trochu donuceni? Poctivou prací se nezavděčíte, tak nezbývá, než se stát šipkařem a donašečem.

Tak se tak zamýšlím, co pro dnešní zaměstnavatele znamenáme? V podstatě jen čísla, která lze snadno zaměnit. Je to sice silné slovo, ale otroci, kteří nesmí nic. Zapomněli jsme na jednu zásadní věc, všichni jsme jen lidé se svými chybami, každý máme slabší a silnější stránku. Ne, nejedná se o osvětu, jen uvažuji nad tím, kam až to dnešní společnost dotáhla. A dospěla jsem k závěru, že se těmto ústavům budu na míle vyhýbat, natož abych se zde nechala zaměstnat.

Tipy pro investory: Naučte se základy opčního obchodování

Komentáře k článku