InvestPortal.cz Vyhledat
Zobrazit všechny články

Menší blbec než si myslíme

4.1.2014 Hynek Rozkovec (přečteno 4175x)
Menší blbec než si myslíme

Jak jsme již psali, schválila Francie zákon o milionářské dani. Ta včetně sociálního pojištění dosáhne plných 75% z příjmů nad jeden milion euro. Má sloužit k vlastenecké pomoci bohatých vůči recesí zmítané domovině, sladké Francie.

Není celkem sporu, že taková sazba je de facto konfiskační. Představte si, že z jednoho milionu vám po zdanění zbude pouhých 250 tisíc. To samozřejmě naštve. Revoluční bolševici říkali, že proletariát nemá vlast. To samé se ale dá říci o současném kapitálu. Co by možná dobře fungovalo před sto, možná sedmdesáti lety, těžko bude fungovat dnes, kdy není problém přesunout finanční prostředky na druhý konec zeměkoule. Apel na vlastenectví dnes přestává fungovat i v takové patriotisticky zaměřené zemi jakou je USA. Není divu, každý vidí, co se s veřejnými prostředky mnohdy děje.

Francie není ale s milionářskou daní v osamění. Již delší dobu se jí může „pochlubit“ i Mekka sociálního státu, Švédské království. Málokterá země má tak poctivé a neúplatné úředníky a politiky jako právě země tří korunek a Švédové obecně akceptují vysoké zdanění výměnou za kvalitní služby, které jim jejich stát poskytuje. Jenže málokterému boháči se chce sypat stamilióny korun i do relativně spravedlivého systému. Třeba nejbohatší Švéd, zakladatel nábytkářského impéria jménem IKEA, již dávno přesunul svůj daňový domicil do Švýcarska1. Co lze očekávat od francouzských boháčů, jejichž loajalita jistě nebude lepší než u švédských milionářů? Případ slavného herce Gerarda Depardieua, který raději dopředu přijal ruské občanství, je dostatečně známý.

Paralela s daní z finančních transakcí

Švédsko má i jinou, typově podobnou zkušenost. Jedná se o daň z finančních transakcí. Ta byla ve Švédsku zavedena v osmdesátých letech na obchody s akciemi a dluhopisy. Výsledek se dal předvídat selským rozumem. Objemy obchodů brutálně poklesly a trading se vesměs přestěhoval do zahraničí. Švédsko na dani ve finále prodělalo a zbyla mu jenom pošramocená pověst země, kde za každým rohem čeká na podnikavého člověka natažená dlaň berního úřadu. Netrvalo dlouho a daň byla zrušena.

To nás přivádí k pointě celého článku. Nechce se mi ani věřit, že by si prezident Hollande skutečně myslel, že milionářská daň naplní prázdnou kasu země galského kohouta. On měl milionářskou daň ve volebním programu jednoduše proto, že ji chtějí voliči socialistů, kteří samozřejmě nelibě nesou, že bohatší jsou stále bohatší, zatímco chudí dále chudnou.

To platí i pro daň z finančních transakcí, kterou země eurozóny, a tedy i Francie, také plánují. Krásnou ukázkou bylo předvolební dění v Německu. Zde většina voličů také došla k názoru, že banky a finančníci jsou vinni finanční krizí a musejí pykat skrze daň z finančních transakcí. Nápadu se rychle chytla německá sociální demokracie a už už to vypadalo, že předpokládané vítězství CDU je ohroženo. To by ale kancléřka Merkelová nesměla být velmistryní realpolitiky. Samozřejmě zná příklad Švédska a tudíž ví, že po zavedení této daně se obchody přestěhují tam, kde neexistuje. Nepochybuji o tom, že si nechala udělat průzkum, který zjistil, že uzákonění daně z finančních transakcí ale požadovali i někteří voliči CDU. Daň tedy přijala za svoji, a tím vyrazila konkurenci trumf z ruky. Výraznému vítězství ve volbách již nic nebránilo.

Menší blbec než jsme čekali

Mnohokrát máme politiky za hlupáky, ale skutečnost je často jiná. Málokdo může prohlédnout předivo vlastních i cizích zájmů a motivací, které politika ovlivňují. U Merkelové se na základě předchozích zkušeností předpokládá, že bude uzákonění daně z finančních transakcí co nejvíce zdržovat a čekat, až ji zavedou ostatní země eurozóny. Pak pravděpodobně prohlásí, že nefunguje a daň zavrhne. Lze ji ale odsuzovat? Vždyť jenom poněkud cynicky školí pomýlené voliče.

To samé ale Hollande udělat nemůže. Milionářskou daň měl v programu, její zavedení jeho voliči očekávali. Nejspíše nebude fungovat, ale on má splněno. Je prezidentem, plní své sliby. Jestli mu mobilita zazobanců jeho plány pokazí, snadno se může před svými voliči ospravedlnit s poukázáním na vychytralost a „vlastizradu“ francouzských boháčů. Nabízí se paralela s advokátem, který přijme klientův případ, i když ví, že šance vyhrát spor je mizivá. Po prohře u soudu mandantovi sdělí, že soudce je debil a shrábne palmáre. A jede se dál.


 

1V polovině loňského roku Ingvar Kamprad prohlásil, že se po 30 letech přestěhuje zpátky do Švédska.

Hynek Rozkovec Hynek Rozkovec

Podnikatel, právník, publicista, linguista. Má praktické zkušenosti s investicemi do cenných papírů i nemovitostí.

Tipy pro investory: Naučte se základy opčního obchodování

Komentáře k článku