InvestPortal.cz Vyhledat
Zobrazit všechny články

Kdo vás zítra oholí aneb na téma privátního bankovnictví, investičního poradenství a poplatkových žraloků (1/2)

1.3.2015 Jindřich Svoboda (přečteno 2679x)
Kdo vás zítra oholí aneb na téma privátního bankovnictví, investičního poradenství a poplatkových žraloků (1/2)

Kolega Quido bloger ve svém článku nedávno popsal smutnou realitu tzv. privátního bankovnictví. Je dost podobná investování do fondů. O výdělek klienta moc nejde, jde hlavně o zisk banky. Klienta je samozřejmě nutné nalákat na sladké řečičky o rentiérství a krásném, bezstarostném důchodu. Ten se buď nekoná nebo by se konal i bez takové pochybné investice.

Bylo by však nesprávné si myslet, že jde o něco specificky českého. O tom psaly svého času i Burzovní noviny:

„Nedávno se mi dostala do ruky kniha s výmluvným názvem Finanční žraloci aneb čtení o těch, kteří vás zítra oberou. Napsal ji německý autor jménem Günter Ogger a i když už byla vydána před nějakým tím pátkem (1994), počteníčko je to nanejvýš zajímavé. Zejména pro ty, co při každé zprávě o nějakém podvodu či tunelu melou cosi o tom, že tohle se může stát jenom u nás.

Dovolte mi dvě citace:

Případ Wilfrieda Schobinského

Bývalý obchodník textilem se chtěl se svou ženou Ursulou usadit na odpočinek na Floridě a v říjnu 1986 svěřil svůj peněžní majetek ve výši 1,4 milionu marek do správy hamburské soukromé banky M. M. Warburg. Po pěti letech neměl sice ani marku zisku, zato mu bankéři nahospodařili ztrátu ve výši 300 tisíc marek, aniž považovali za slušné se klientovi alespoň omluvit.

 

Případ Rolfa Jarosche

Tento düsseldorfský architekt zanesl v roce 1985 své jmění ve výši 600 tisíc marek do pobočky banky DfG, protože, jak řekl, „sám nemá o penězích ani ponětí". Přál si, aby banka jeho peníze profesionálně spravovala. Zpočátku vše běželo hladce a už koncem roku se od svého investičního poradce dověděl, že se stal členem „spolku milionářů". Omámen prvním úspěchem burzovního experta banky se střemhlav vrhl do víru financí, kupoval a v divokém tempu prodával akcie firem Puma, Dome Petroleum, Rio Tinto nebo Fermenta. Většina těchto obchodů „kup a prodej" měla jen jedinou vadu na kráse - vždy totiž skončila ztrátou. Jelikož jmění pana architekta se povážlivě tenčilo, bankovní investiční poradce jménem Arno Stahl svému nic netušícímu klientovi poskytoval úvěry v milionových výších, jen aby ještě divočeji spekuloval nejen s penězi, ale i s horkými papíry jako opce a opční dluhopisy. Vše skončilo tak, jak se dalo předpokládat: roku 1987 bylo beze zbytku celé jmění v tahu a oškubaný klient, od něhož banka shrábla nejméně 200 tisíc marek na poplatcích, musel sáhnout na své poslední rezervy v Lucembursku, aby ztráty pokryl.“

V jistém směru se dá dokonce i hovořit o tom, že k nám byli poplatkoví žraloci importováni. Jejich pravý rej nastal v 90. letech. Úroky z vkladů u bank, které hromadně přešly do zahraničních rukou, byly výrazně sníženy, zato poplatky šly nahoru. Není náhodou, že mezi hlavní bezpoplatkové banky patří Fio Banka a Air Bank, které mají vlastníky domácí provenience. Překvapení? Před nějakými sto, sto dvaceti lety se české banky ve Vídni vyznačovaly lepšími podmínkami pro klienty i delší otevírací dobou. A jejich německo-jazyčná konkurence organizovala pod pláštíkem vlastenectví bojkot českých podniků. (Což je vůbec téma samo pro sebe. Je až neuvěřitelné, jak se lidé po celém světě nechávají na základě státem roztrubovaného patriotismu hrubě manipulovat tak, že jednají v naprostém rozporu se svými zájmy. Ti, kteří jsou hlavnímu trubači vlastenectví, však své zájmy hájí beze zbytku.)

Dokončení článku najdete zde.

Jindřich Svoboda Jindřich Svoboda

 

Ostřílený harcovník světa byznysu i burzovního obchodování. 

Upozornění: Veškeré informace publikované na tomto webu jsou určeny výhradně ke studijním účelům a v žádném případě je nelze považovat za investiční doporučení ve smyslu příslušných právních předpisů.

 

Tipy pro investory: Naučte se základy opčního obchodování

Komentáře k článku