Dlouho jsem se neodhodlal napsat pár řádků, tak to dneska napravím. Většinou mám problém cokoliv napsat a musí mě vyloženě něco nakopnout. No a včera ten impuls přišel díky zveřejněnému článku o mladém člověku, který ve svých 24 letech zvládnul navštívit všechny uznané země na světě.
Na článku jako takovém by nebylo nic zajímavého, kdyby nebylo diskuze. To co dneska napíšu, bude spíše takový amatérský komentář k tomu, co máme my všichni kolem sebe – zlobu a závist.
Jsme opravdu tak zabednění nebo závistiví, že nedokážeme uznat něčí kvality. Většina lidí se nechala slyšet, že musí mít bohaté rodiče a kdesi cosi. Není divu, vždyť odhadem jej cestování vyšlo na více než 3 miliony Kč. No ale, nemůže to být opravdu i trochu jinak? Nestačí mít nějaký cíl a za tím si jít?
Položme si sami otázku: Máme nějaký sen? Máme nějaký cíl? Jde podobných věcí dosáhnout i bez finančního zázemí rodičů, rodiny, přátel? Já myslím, že ano, ačkoliv jsem sám dost pohodlný, abych vystoupil ze své komfortní zóny, tak jsem přesvědčený, že to prostě jde.
Pokud zůstanu u toho cestování, nic přece komukoliv nebrání, aby vzal na záda batoh a vyrazil.Předpokládám, že dotyčný nespal v pětihvězdičkých hotelech a neobědval v nejvyhlášenějších restauracích. Pokud má trochu kuráže, vždycky najde nějakou brigádu, kde si vydělá na výlohy.
Proč tedy místo, abychom mu zatleskali nebo udivem otevírali ústa, raději hledáme důvody proč my tohle nemůžeme. A nejsou to jen peníze, ale i čas, který údajně nemáme. Nikdo si už ale nepřipustí, kolik tento člověk nasbíral za těch pět let zkušeností, kolik potkal na cestách lidí, jaké může mít do budoucna kontakty.
Vždyť on přece nebyl v žádném vakuu, ale mezi místními. Kdy už se mentalita lidí změní ze závistivé na chtivou, zvídavou? Až tohle přijde, bude tady lépe? Já si myslím, že ano.
Od roku 2008 se věnujeme široké škále témat s důrazem na finance, investování a podnikání. Články píšeme srozumitelně, abychom každému čtenáři pomohli objasnit i ta nejsložitější témata. Autor vystudoval ekonomii a management.
